Náš pravidelný fanoušek Ondra Hartman navštívil jednu z Gordonových restaurací a sepsal k tomu pár dojmů. Děkujeme! „Jistě je mezi vámi spoustu jedinců, kteří se ptají: “Má smysl navštívit některou z Gordonových restaurací? Jaké to tam asi je?” A protože já si kladl stejné otázky, pokusím se na ně odpovědět stručně, jasně, a co nejvíce objektivně.“
Když začínal díl nejnovější série MasterChef, kde soutěžící měli vařit v jedné z Gordonových restaurací, potěšilo mě, že v prvních momentech zamířili do hotelu Savoy – v tamní restauraci, která rovněž patří Gordonovi Ramseymu, jsme nedávno s manželkou slavili výročí. Byl jsem trošku smutný, že soutěžící nakonec vařili jinde, tak jsem si řekl, že si zážitek připomenu tímto článkem.
A taky to může být inspirace pro ostatní. Jistě je mezi vámi spoustu jedinců, kteří se ptají: “Má smysl navštívit některou z Gordonových restaurací? Jaké to tam asi je?” A protože já si kladl stejné otázky, pokusím se na ně odpovědět stručně, jasně, a co nejvíce objektivně.
Na začátek je potřeba říct, že Gordon má rozdělené restaurace na několik úrovní. Rozdělil bych je do “vobyč hospoda pro střední britskou třídu”, “lepší hospoda pro střední britskou třídu”, “fancy restaurace” a “ultimátní top, kam se dostane jen pár vybraných jedinců”. Savoy Grill bych zařadil do druhé kategorie. Jedná se o “normální” grill bar, nebo spíše steak house, v prostorách až odporně luxusního hotelu Savoy, kde na pánských wc jsou skleněné desky před mušlemi, aby si nikdo nepomočil nohy a na utření rukou jsou zde froté ručníky na jedno použití. Savoy Grill je jedna z hotelových restaurací.
Jakmile do restaurace vejdete, usmívají se na vás asi čtyři lidi. Dveřník, šatnářka, recepční a servírka. Omluvte mou neznalost francouských názvů všech pozic. Šatnářka vám vezme kabáty, dá vám od nich číslo, kabáty uloží do skříně, takže nevisí nikde na věšácích, a servírka vás zavede ke stolu. Pokud máte místa na pohovce, stůl odsune, abyste se tam nemuseli pokrčeně cpát. A poté stůl zase přisune. Ihned přijde číšník, přivítá vás, zeptá se jak se máte a nabídne aperitiv. V tuhle chvíli u sebe nemáte nápojový lístek, takže pouze doufáte, že jste si neobjednali martini za 100 liber.
Zbytek večera probíhá naprosto standardně na podobný typ restaurace. Veškerá pravidla gastronomie a obsluhy jsou dodržována (číšník neodnese prázdné talíře, dokud nedojedli všichni u stolumapod.), nedochází k žádným failům ani pochybením. Obsluha ví, co prodává a je schopná cokoli doporučit. A to samozřejmě včetně someliéra. Příjemně mě překvapilo, že si nemusíte kupovat celou lahev a someliér vám nabídne i rozlévané vína.
Obsluha u stolu dokončuje některá jídla (flambování, kostění ryb) a její zručnost je radost pozorovat. Možná se divíte, že jsem ještě nenapsal jedinou větu o jídle. Já mám totiž rád bezchybný servis a tady jsem se ho dočkal. Za zmínku také stojí, že kávy jsou připravovány v kuchyni, takže vás neruší hučení a chroupání mlýnku na kafe.
Nicméně teď tedy k jídlu. Popravdě, tady asi není moc co vyprávět. Je asi jasné, že vše bylo famózní, skvělé a bezchybné. Paradoxně nejslabší ze všeho mi přišel steak, protože steak je stejný ať si ho dáte v Holešovicích, v Kolíně nebo u Ramsayho. Když ho umíte a máte kvalitní maso, tak ho není jak vylepšit. Ovšem zaujala mě příloha v podobě hub s bylinkovou zálivkou. To byla neskutečná paráda a mohu s čistým svědomím říct, že to byla jedna z nejlepších věcí, jakou jsem kdy jedl.
Předkrmy jsme s manželkou zvolili lososa a waldorf salad. Losos byl prostě losos 🙂 byl super, ale když jste šikovní, uděláte si hodně dobrého lososa i doma. Waldorf salad jsem nikdy předtím nejedl a chuť to byla nová, zajímavá. Trochu kyselá, smetanová a hlavně s vynikajícím barkham plísňovým sýrem, který se mi v ČR zatím nepodařilo sehnat. Kombinace všech prvků v salátu dávala opravdu zajímavý gurmánský zážitek a jsem rád, že jsem ho zvolil.
Co se desertu týče, tam jsem šel cíleně do něčeho, co se bude muset flambovat, a tím byla rumová koule, když to nazvu takto obyčejně. Tu show jsem si prostě nemohl nechat ujít ale nakonec na něm byla nejlepší přednáška číšníka, který nám o každé surovině řekl spoustu informací a vysvětloval nám co vlastně dělá. Původně jsem si chtěl dát nějaký rum jako digestiv, ale po tomto desertu už nebylo potřeba. Chuť rumu byla velmi výrazná a perfektně doplňovala onu kouli z piškotu nebo co to bylo. Manželka si na čokoládovém dortíku (chocolate tart) také pochutnala, levandulová zmrzlina byla parádní.
Také je potřeba zmínit, že když odejdete na onen záchod se zabránami na odstřikující moč, obsluha vám mezitím složí látkový ubrousek.
Placení probíhá naprosto standardně (desky a v nich účtenka) a dýško (15 %) je započítané rovnou k ceně, navíc se platí samozřejmě také couvert. Obě částky si můžete zjistit z menu, takže nedochází k žádným překvapením.
Návštěva Savoy Grillu se rozhodně vyplatí pro všechny, kteří po podobném zážitku touží. Nebudete zklamáni. Čeká vás nádherné prostředí s klidnou až intimní atmosférou, bezchybná obsluha i jídlo a večer, na který budete rádi vzpomínat. Na webu se můžete orientačně podívat kolik by vás taková návštěva stála. Možná vás překvapí, že to není zas taková pálka (samozřejmě pokud si nedáto sklenici vína za 7000 liber – ano, je tam, tak bacha).
Nicméně nemusíte se bát, hodně podobného zážitku se můžete dočkat také v Čechách. Máme tu skvělé restaurace a jejich návštěva nás vyjde na menší peníze. Ale je jasné, že v restauraci Gordona Ramyseho platíte i za to, abyste poté mohli chodit za cizími lidmi a říkat jim: “Dobrý den, já jsem byl u Gordona Ramseyho,” i když je to vůbec nezajímá.
P.S. Web restaurace https://www.gordonramsayrestaurants.com/savoy-grill/
